Ačkoliv tahle hra schytávala vlnu hejtu a negativní zpětné vazby, neodolal jsem. Jsem prostě Star Wars skalní fanoušek. A v tomto ohledu si rád udělám názor sám, zvláště u titulu, který poměrně výrazně polarizuje hráčskou komunitu. Už na počátku bylo zřejmé, že jeden z důvodů špatné pověsti Star Wars Outlaws je jednoznačně to, že hra vychází pod křídly Ubisoftu a pracovala na ní společnost Massive Entertainment, jež má na kontě například vlažně přijatý titul Avatar: Frontiers of Pandora.

Ale pojďme si to rozebrat podrobněji. Začněme u zasazení děje. Ten se odehrává mezi filmovou epizodou pět a šest. Tedy po době, kdy exlodovala první Hvězda smrti a Impérium je lehce otřesené. Potřebuje se soustředit na rebelské pnutí a už mnohem méně dbá na udržení zločineckých syndikátů na uzdě. Ty tak zažívají zlaté časy a logicky se snaží získat co největší vliv. Ve hře se setkáte hned se čtyřmi syndikáty. Vedle Huttského klanu je tu například i Crimson Dawn, který nějakou dobu řídil Darth Maul. Každý syndikát k vám může mít jiný vztah, což ovlivňuje například to, zdali můžete beztrestně vstoupit na jeho území, co vám prodejci spříznění se syndikátem mohou a nemohou prodat a několik dalších drobností. Reputaci u syndikátů můžete ovlivnit tím, že pro ně budete dělat různé službičky a vedlejší mise. Současně ale jejich vztah k vám definují další rozhodnutí, které se často objevují na konci některých misí. V každém případě je tohle celkem zajímavý prvek, který vás nutí k tomu vyvažovat vztah se zločineckými skupinami a být pokud možno se všemi zadobře. Pokud nejste, zbytečně si komplikujete život.

Pak je tu příběh. Vyhovuje mi, že vlastně nejde o nic velkého. Nezachraňujete celou galaxii. V rámci celého konfliktu mezi Impériem a Rebelskou aliancí jste jen titěrným hráčem. Konflikt je ve hře citelný, ale vlastně není nijak zásadní. To, že jste vlastně jen někdo, kdo se snaží přežít v nelehké situaci, je naprosto v pořádku. Trochu mě nudily příběhy, ze kterých vždy vykrystalizovala záchrana celého světa. Jsem přesvědčen o tom, že i „malý“ příběh lze napsat zajímavě. Třeba titul Star Wars Jedi: Fallen Order tohle měl. Tato esence tu chybí. Hlavní Kay Vess je zoufale nudnou figurou, o které navíc dlouho téměř vůbec nic nevíte, a tak je velmi těžké se na ni nějak napojit. Vlastně se dá říci, že většina ostatních postav ve hře má zajímavější příběhový oblouk než hlavní postava, a to je opravdu promarněná příležitost.

Velká vlna kritiky směřovala na grafiku a tady musím nesouhlasit. Paradoxně je po grafické stránce celkem dost odfláklá hlavní postava. Je podivně neživá a sterilní. Co jsem si naopak užíval plnými doušky bylo prostředí. Dostanete se hned na několik planet, z nichž má každá zcela jiný charakter. A tohle bylo super, protože každá z těch planet má jiný biotop i jiný styl pohybu i jinou velikost. Jednou to jsou pouště, podruhé prérijní větrné pláně plné skal, potřetí třeba sníh a led. Na každé z planet je trochu jiný vliv zločineckých syndikátů. Dostanete se samozřejmě i do imperiálních základen na orbitě, jeskynních komplexů, případně můžete prozkoumat i ztroskotaný imperiální destruktor. Vše má přitom ten správný nános špíny a určité analogovosti, která ke Star Wars patří. Třešničkou na dortu pak jsou místa, která znáte z filmů a můžete je navštívit. Ať už jde o Casino na Cantonice nebo Mos Eisly nebo Jabbův palác na Tatooinu. Obraz má přitom trochu filmového zrna, takže ten pocit, že jste v prostředí Star Wars, je téměř dokonalý.

Krom běhání po planetách a ježdění na speedru tu jsou i další aktivity. Jednou z nich je létání ve vesmíru, ve kterém můžete svádět kosmické bitvy se svojí lodí Trailblaser nebo prostě jen prozkoumávat mlhoviny, asteroidy a zbytky rozpadajících se lodí. Styl létání je více méně dost arkádový, ale ke hře padne celkem dobře a je občas příjemným rozptýlením. Pak je tu například možnost hrát Sabbac. To je taková Star Wars verze pokeru, ve které Han Solo vyhrál Millennium Falcon nad Landem Calrissianem. Je to jedna mála podobných meziher, která mě fakt bavila. Skrze karty je možné získat kredity a další bonusy. A když jsme u těch kreditů, dost se mi líbilo, že po většinu hry jich máte nedostatek. Kreditů nikdy není dost. A utrácet je můžete za nějaký ten gear co vám lehce zvedne vlastnosti, vylepšení lodi, speeder nebo upgrade blasteru. Což beru jako velké plus, protože u většiny podobných her máte nedostatek první pětinu hry a pak už nevíte co s těmi penězi dělat.

Je tu ještě jedna mezihra, která mě naprosto nadchla. Tou je otevírání zámků. Hned na začátku dostanete kouzelný „šroubovák“, kterým můžete otevírat zámky, podobně jako to dělal R2D2. Hra funguje na principu zachycení rytmické sekvence zámku, kterou musíte zopakovat. S tím jsem se asi nikde jinde nesetkal a hodně mě to bavilo, byť bych uvítal i delší a složitější rytmy.

I negativa tady rozhodně jsou. Krom slaboučkého příběhu je tu pár nelogičností, kterými si vývojáři ulehčili život. Tím je například zbraňový arzenál. Jednou z takových podivností jsou zbraně. Ve hře máte svůj blaster, který si můžete vylepšovat, ale narazíte i na další zbraně. Od odstřelovaček až po granátomety. Ty ale automaticky zahodíte při první příležitosti, kdy se to „nehodí“ například, když nasednete na speeder nebo budete chtít vylézt na nějakou plošinu. Pak tu jsou věci, bez kterých bych se celkem v pohodě obešel. Například varianta zaměřovacího systému, kdy se zpomalí čas a vy si vyberete na koho budete střílet. Něco jako Red Dead Redeption 2 nebo poslední Assasins Creed Mirage. Tuto mechaniku jsem si vyzkoušel v tutoriálu a pak už ji nikdy nepoužil.

Opravdu hodně misí jsem prošel na „stealth“. U některých je to vyloženě vyžadováno, protože jakmile se rozezní alarm, mise skončí a vy ji musíte opakovat. Co mi ale přišlo opravdu podivné je, jak hlavní hrdinka likviduje stromtroopery. Většinou jim zezadu dá ránu do přilby a oni padnou k zemi. Tento postup vypadá přinejmenším trochu legračně.

Co naopak funguje velmi dobře je spolupráce s Nixem. Což je něco jako váš „vesmírný pejsek“. Umí nalákat nepřítele, napadnout je, krást a případně se i protáhnout do šachet, kam se vy nedostanete. Těch zlepšováků je u něj ale více. Například dokáže „nacítit“ nepřítele nebo vystopovat „truhly“ s pokladem. Je možné mu některé vlastnosti i přidat prostřednictvím speciálního jídla, které získáte na různých planetách poté co absolvujete trochu otravnou mezihru. Pak je tu ještě jedna velmi silná stránka, a tou je hudba. Na ní se podílel například Wilbert Roget II, který se podílel už na hudbě k MMO RPG Star Wars: The Old Republic nebo obou dílech Star Wars: The Force Unleashed. Sekunduje mu japonský skladatel Kazuma Jinnouchi a Jon Everist. Všichni odvedli skvělou práci. Hudba je originální, ale současně velmi solidně navazuje na nepřekonatelnou práci Johna Williamse.

Velká škoda, že vývojáři nevěnovali mnohem větší péči postavám a příběhu, protože pokud by se tak stalo, byla by hodnocení mnohem vyšší. Takhle je to za mě je velmi solidní nadprůměr, ke kterému si mohou bod nebo půlbod přičíst všichni fandové Star Wars.